Naše nevšedně všední Vánoce

Naší organizaci “ Jonášův spolek, z.s. navštěvují a účastní se jednodenních, vícedenních pobytů i pečující rodiče dvou a více sourozenců s autismem či s mentálním postižením. Viz. níže vánoční příběh rodiny z Třinecka, která má za sebou mnoho náročných životních zkušeností.

Rádi rodině pomáháme 🌹.
Silvie
Krátký úryvek článku:
„Vánoce a autismus. V nynější době mnohokrát skloňované slovo. V někom budí hrůzu, někdo jej spojuje s genialitou, u dalších vyvolává spoustu otazníků. My máme doma dva syny a oba jsou autíci. Možná se budete divit, ale Vánoce u nás vypadají podobně jako v ostatních rodinách. Nebo ne?

Kapr potřebuje pořádně umýt

Když byli kluci menší, kupovali jsme živého kapra, kterého jsme mívali tak den dva v kádi v koupelně. Mladší syn neustále hlásil, že kapr smrdí. Když jsem ho načapala, jak se nad kaprem sklání se sprchovým gelem v ruce, začala jsem koupelnu zamykat. Starší syn se kapra bál, u něj žádné riziko mytí ryby nebo něco podobného nehrozilo. Zamknutá koupelna mu naopak vyhovovala, protože to chápal tak, že na něj ta divná ryba nikde nemůže vyskočit, nebude na něj někde číhat, zkrátka neuteče. Nakonec kapr pobyt u nás vždycky přežil, tedy dobu, po kterou přežít měl, jen pak bylo třeba nějak vysvětlit, kam se poděl. Říct jim, že skončil na svátečním stole, nepřipadalo v úvahu, a tak jsme vymýšleli se zbytkem rodiny různé historky, co se s ním asi tak mohlo stát. Jeden rok jsme třeba tvrdili, že když se doma nekrmil, zhubl, zmenšil se a uplaval odtokem pryč a už si plave v řece. Další rok se vyprávělo, že jsme ho s tatínkem v noci, když spali, odnesli zpátky do rybníka.“

 

Zdroje:

 

Všedně nevšední Vánoce u rodiny Martynků